Jamchestra » Bio

Bio

Současné složení naší marmelády:

Zuzana Šmejkalová – zpěv  /  Aniela Chudzik - zpěv
Martina Koreňová – příčná flétna, tenor saxofon, zpěv  / 
     Diana Winklerová – příčná flétna, zpěv, anglický roh, theremin
Jessica Boufala – djembe
Tomáš Reichel – tenor saxofon
Lukáš Jakoubek – kytara
Láďa Hrubec – baskytara
Jakub Němec – bicí

Důležité přísady a zvláštní příchutě:

Kateřina Ptáčková – zpěv
Zdeno Beyer – kytara
Karel Majer – trombón
Vendula Šmejkalová (Hard to Frame) – saxofon
Ondřej Černohorský (Hard to Frame) – klávesy
Lukáš Juhász – kytara
Jiří Zradička – djembe
Lukáš Marek – djembe
Pavel Križovenský (Poletíme, Wunderbar Band) – saxofon, příčná flétna
Josef Vak – didgeridoo
Jan Hradecký (JuJu) – trubka
Lumír von Bejda (Hlinomazův Apetit) - perkuse
DJ Mini.LXR

I.

Jamchestra vzniká začátkem roku 2009 na zbytcích kapely Poslední Kapka. Ukazuje se, že zbytky, jmenovitě bubeník Kuba, basák Láďa a kytarista Hasju umí hrát i tak, že je to společně pořád baví, a z drum'n'bassových motivů vytvářejí zárodky našich nejstarších skladeb. Nová sestava zaskakuje za rozpadlou Poslední Kapku na koncertě v Akropoli a rychle nabírá další členy – obvykle přímo na koncertech, jen některým se dostane milosti přijít před koncertem alespoň na jednu zkoušku. Na podzim už má těleso devět členů: rytmika se rozrostla o dvoje perkuse, přibyla zpěvačka, saxofon, trombón a foukací harmonika. Dechy na drum'n'bassový základ pokládají jazzové linky a hudebníci tvrdí, že hrají drum'n'jazz. Ve skutečnosti každý hraje hlavně to, co mu je vlastní – od toho jam ve jméně Jamchestra. Druhá část jména pochází samozřejmě ze slova orchestr, protože nás najedou bylo víc, než se na obyčejnou kapelu sluší.

Počáteční Jamchestru provází hlavně nadšení a údiv, protože představy jednotlivých muzikantů o tom, jak by měla kapela znít, se občas hodně liší, ale dohromady to funguje. I tak se objevují tendence nadšení krotit, třeba proto, aby všichni sólisti nehráli sólo zároveň – na silnici je k podobnému účelu zřízeno dopravní značení, na pódiu ale není příliš praktické. Jamchestra se vydává delší a složitější cestou, a tou je naučit se navzájem poslouchat a mít k sobě respekt. Cvičíme to na soustředění v Podkrkonoší, kde se hodně hraje a vzniká hodně nového a vůbec se tam dělají ty věci, o kterých si lidé myslí, že je hudebníci dělají. Někdy kolem chalupy projede vlak a trefí se do rytmu i do harmonie. Vzbuzuje to nadšení a údiv. Opakováním motivů, které vybublaly z jamu, vznikají skladby, v nich opakováním vznikají ustálené struktury a najednou máme repertoár na desku.

II.

A protože deska je pro každou kapelu hrozně důležitá, je to něco jako šerifský odznak nebo tramvajenka, rozhodli jsme se, že si taky jednu uděláme. Při nahrávání zjišťujeme, že ustálené struktury našich skladeb jsou pořád jen hodně přibližné a že k nahrání potřebujeme něco mnohem ustálenějšího. Vymýšlíme to přímo ve studiu a nahrávací čas se neúnosně protahuje. Ustálené skladby nás nebaví hrát na koncertech. Nakonec máme CD v parádním omalovánkovém a ručně sešroubovaném obalu a hrají ho na Radiu 1, ale skoro nemáme kapelu. Po křtu džemem v květnu 2011 z Jamchestry odpadávají jednotlivé části.

Podivné období, kdy jsme ani na soustředění spolu nemluvili a neudělali žádnou pořádnou práci a průběžně někdo odcházel z kapely, se chýlí ke konci na podzim, kdy se Zdeno, který odešel z postu foukačkáře, vrací na post kytaristy. Vrací se taky chuť dělat nové věci a staré hrát jinak, tvořit společný a jednotný zvuk, hrát naživo samply a na každém koncertě překvapit sebe i posluchače. Vystupujeme na Jazzbitu festivalu Mladí ladí jazz. Do kapely přichází Diana, která hraje na spoustu nástrojů, ale v Jamchestře jen na čtyři, aby tam mohli být i další muzikanti. Evidentně už nehrajeme drum'n'jazz, takže když se nás někdo zeptá, je to neuro-ambient. Ve skutečnosti pořád každý hraje hlavně to, co mu je vlastní, ale snaží se, aby se potkával s tím, co chtějí ostatní. Přes léto 2012 spolupracujeme s brandýským divadelním spolkem Klika a živě doprovázíme hudbou jejich pohádku o Bajajovi.

III.

Nabíráme mladé maso – perkusionistku Jessicu – a kromě zvuku to výrazně zlepšuje i naši vizáž. Na jednom malém festivalu v malém městečku se nám dostane hodnocení „Chceme normální kapelu!“ Máme radost, protože my jsme normální kapelu nikdy nechtěli. Nových skladeb máme hodně, zní jinak než dřív a líbí se nám tak, že by se mohly tesat do vinylu, ale spokojíme se i s cédéčkem. Nahráváme v létě 2013 v klubu Rybanaruby a je z toho singl Four Lines představený v březnu 2014. Než se dostane na svět, máme novou zpěvačku Anielu, která umí nejen zpívat polsky, ale i hrát na violoncello. Four Lines má úspěch ve Velké Sedmě Radia 1 a ve Startéru Radia Wave.

A zbytek je to, co je teď. Máme zbrusu nové skladby s hutným kompaktním zvukem a těšíme se, až je předvedeme naživo. Na programu jsou koncerty od postapokalyptických party po United Islands of Prague a chystáme desku, na které ukážeme, kam jsme se v současné sestavě dostali.

Rozhovor s Vítem Fialou pro ČRo Leonardo

Jamchestra v Nočním proudu ČRo Regina

Odehrané koncerty