Jamchestra » Neaktuality » Rozhovor v Prostoru / 11.7.2011

Rozhovor v Prostoru / 11.7.2011

Vydáno | 11.07.11

I když se to možná nezdá, existuje v Brandýse mnoho hudebních uskupení, které více či méně obohacují lokální hudební scénu. Jedním z nich je momentálně šestičlenný marmeládový soubor Jamchestra. Je to zhruba tři roky, co jsme je mohli slyšet poprvé a od té doby stále překvapují. Jejich různorodá vystoupení pokaždé srší energií a nadšením pro muziku. O jejich vzniku, vydávání CDček, ale třeba i o Zeppelínech jsme si povídali s bubeníkem a frontmanem Kubou Němcem.

Kdy vznikl nápad založit kapelu? 
Jamchestra vznikla vlastně na troskách kapely Poslední Kapka. Hráli jsme asi deset let a jednoho dne jsme to prostě zavřeli s tím, že už takhle pokračovat nebudeme. Do zkušebny jsme ale chodili dál, i když proběhly nějaké personální změny. A postupem času se na nás začali nabalovat další a další lidi, jako Vendelína, Jirka, Zdeno, no je to tak 3 roky nazpátek.

Jak vznikl název Jamchestra?
Je to ze dvou slov, jam a orchestr. Jam jako prostě improvizace a protože už si z nás lidi dělali srandu, že už nejsme kapela, ale spíš orchestr, tak jsme to pojmenovali orchestr.

A jak bys charakterizoval styl, který hrajete?
No já věřím tomu, že škatulkovat kapely a zařazovat je do nějakých směrů je v podstatě nesmysl. Třeba hudba Led Zeppelin nebo Pink Floyd je vlastně rock, ale jednou je to hard rock, podruhé art rock a každý má svojí škatuli. My se dost rádi schováváme za škatuli Drum and Jazz, což vyjadřuje to, že máme rádi ten jazz a zároveň ten drumm´n´bass. Ale jsou tam i rockový pasáže, swingový věci a zabrousíme i do skáčka. Stále je tam ale tah, aby to bylo hodně improvizovaný a ne naučený písničky, aby se dalo hrát v různým složení, je to pak takový kompaktnější.

Jaké to je dělat nemainstreamovou muziku, která není úplně pro každého tady na malém městě? Choděj lidi? 
To je skoro až politická otázka, protože tím, že kultura v současný době odchází do ústraní, je čím dál míň podporovaná a netečou do ní peníze, tak tím ta populace hloupne. A to ať se na mě nikdo nezlobí, pak těm lidem stačí si pustit stupidní rádio, protože to tě nezasáhne, nemusíš nad tou hudbou přemejšlet. Takže ano, je to těžký hrát nemainstreamovej žánr, ale je to něco jako poslání, nepůjdeš dělat mainstream jen proto, aby na tebe chodili lidi. Když jsi muzikant, hraješ to, co tě baví a co miluješ a dáváš do toho to, co ty seš. Ono to asi není tak hrozný, jak říkám. Když si třeba vezmu alternativní festivaly - kam jsme přijeli, tam jsme měli úspěch, lidi nás znali. My se toho nebojíme, že nepřijdou lidi, když nepřijdou, tak to bude zase jiný a jinej sexuální zážitek a bude to fajn.

Jak často hrajete? 
Necháváme to na osudu, čekáme, co přijde. Tím, že je nás hodně, možností se nás dotýká víc. Kája, pozounista z MatFyzu nás třeba dostal do Wolkrovky (alternativní klub, Praha-pozn.red). Prostě nás tam dotlačil, protože to dělají kamarádi. Nebo si nás poslední dobou často zve čelákovická knihovna, abychom jim tak nějak oddělili to autorský čtení mezi jednotlivými interprety. Nás hodně zbrzdila deska, když jsme museli odmítat koncerty, ale v tuhle chvíli už máme čtyři kousky naplánovaný po okolí. Lidi si nás zvou sami.

Takže funguje takový ten princip, že kšeft dělá kšeft?
Jakmile si ty koncerty zařizuješ sám, tak na tom strávíš hrozně energie a nemáš pak radost z toho hraní, když na pódiu vylezeš. Takže je to tak, většinou si nás zvou, kšeft dělá kšeft.

Jak vznikl nápad udělat CD?
Naše tvorba začala mít nějakou formu, už to nebyla jen improvizace, už tam byla znatelná struktura. My jsme se chtěli nějak prezentovat, abychom se dostali o krok dál a to myslím nejen na festivaly, ale třeba i do rádia.

A finance? Pomohl vám s nimi někdo, nějací sponzoři, město? Jak to vlastně jde, utáhnout finančně vydání cédéčka?
Platili jsme si to sami, město se na nás úplně vykašlalo, žádali jsme o grant a neklaplo to. Pomohli jsme si sami k tomu, aby to bylo co nejlevnější, vesměs je to nahraný za režii. Spoustu peněz ale stála výroba obalů a CD. 

Prodávají se?
Prodávají. Bylo jich pět set a už je asi půlka prodaných.

Kam bys pozval lidi na koncert?
Přijeďte se podívat ze začátku srpna na Kozí mejdan v Milkovicích. To bude určitě super. V pátek 15. července hrajeme v Čelákovicích v TamTam baru.

Jakub Stuchlík, foto Michal Valenta

http://www.novinyprostor.cz/clanek/kdyz-jsi-muzikant-hrajes-to-co-te-bavi-a-co-milujes-a-davas-do-toho-to-co-ty-ses